Cui bono? (O porodech doma, prasečí chřipce a mediální manipulaci)

1. září 2009 v 18:41 | Radomil Hradil
Když jste si 25. července koupili deník Právo, vyštěkl na vás na první straně titulek "Rodila doma, dítě v kritickém stavu". Matka v Praze 3 rodila s porodní asistentkou doma, chlapeček se po porodu nenadechl. Přivolaná záchranka ho odvezla do porodnice v Podolí. Bylo to ženino třetí dítě, i to předchozí se narodilo doma. - Jelikož jsme se v této rubrice časopisu porody doma, resp. přirozenými porody zabývali*, bude pro nás tato kauza zajímavá a v závěru příspěvku se k ní ještě krátce vrátíme. V tomto článku se nám však bude jednat především o mediální manipulaci; tentokrát se přitom zaměříme na tištěná média.
Když se podíváte na titulní stránku novin, přejede váš zrak obvykle po úhlopříčce z levého horního rohu do pravého dolního. Vlevo nahoře si přečte hlavní titulek, pak spočine krátce na hlavní fotografii a sjede dolů. Zmíněný článek byl umístěn do pravého dolního rohu a redaktoři mu tak zřejmě připisovali velkou důležitost. Anebo řečeno jinak: poselství tohoto článku nemělo čtenáře rozhodně minout, když se článek objevil na druhém nejčtenějším místě novin. Kriticky uvažujícímu člověku přijde na mysl několik otázek: Proč o tomto případu noviny referují, čeho chtějí u čtenáře dosáhnout? Jaký má být výsledný efekt přečtení článku? Jak se vůbec novináři o případu dozvěděli, kdo nelenil a informoval ČTK, která byla zdrojem zprávy? A především: Komu to má posloužit, kdo z toho má mít prospěch?
Cui bono?, V čí prospěch? - takto se tázali již ve starém Římě, když chtěli přijít na kloub pozadí a okolnostem nějakého činu. Je to dobrá otázka a měli bychom si ji klást častěji.
V poslední době se také dosti často setkáváme s články, které zpochybňují původ, důvěryhodnost či zdravotní nezávadnost biopotravin a snaží se diskreditovat ekozemědělství. Argumenty bývají mnohdy spíše k smíchu, dá-li se vůbec o argumentech mluvit, a člověk, který se biopotravinami zabývá, by si myslel, že takové plytké řeči a nepodložená tvrzení už někdy od poloviny 90. let nemůže nikdo vážně vyslovit, natož dát do novin; není tomu tak! Cui bono? Kdo má prospěch z toho, že se lidé důvěřující novinářské černi vrátí ke koupi konvenčních potravin, případně rovnou těch geneticky modifikovaných?
V dubnu tohoto roku začal vycházet týdeník Sedmička, rozdávaný lidem zdarma. V čísle 17 z poloviny srpna jste se ve velkém článku s ilustračním obrázkem se třemi tvářemi v rouškách mohli dočíst, že na podzim se čeká hlavní nápor prasečí chřipky a onemocnět mohou až dva miliony lidí v zemi. Alespoň to podle článku očekávají blíže nejmenovaní experti. Hlavní hygienik M. Vít se nechal slyšet, že onemocní-li všechny věkové skupiny, může dojít k ochromení různých funkcí společnosti. V článku se také dozvídáme, že vláda uložila ministryni zdravotnictví, aby koupila navíc půl milionu dávek léků proti chřipce.
Položili jste si někdy otázku, jak je možné rozdávat nějaké noviny zdarma? Z čeho jsou asi tak placeny? Jen z reklamy? Vydavatel Mladá fronta a.s. jich nechává tisknout jeden milion výtisků, to už něco stojí. Když Sedmička začala vycházet, mohli jste se dočíst, že do redakčního týmu byli získáni "renomovaní novináři"; když jste zapátrali na internetu, našli jste jejich jména u jejich bývalých zaměstnavatelů: Blesku a dalších bulvárních plátků…
Když v roce 2006 hrozil krach týdeníku Respekt, jehož majoritním vlastníkem byl Karel Schwarzenberg, podpořil vydávání miliardář Zdeněk Bakala (do června 2007 vlastnil Schwarzenberg 93 % Respektu, nyní 44,4 % a Bakala 55,5 %). "Je to otázka přátelství," řekl tehdy Bakala. 90 procent redakce dalo záhy pod novým vedením výpověď. Respekt je dosti okrajovým médiem, prodává se ho jen nějakých 18 tisíc kusů týdně, avšak skutečnost, že ho čtou intelektuálové, kteří mohou mít ve společnosti značný vliv, z něj činí velmi zajímavý artikl.
Proč má vůbec někdo zájem na vlastnictví nějakého tištěného periodika? Kvůli ziskům z prodeje a reklamy? To jistě také. Ale proč se potom takové periodikum rozdává zadarmo? Zřejmě zde bude ještě nějaký jiný důvod. O Karlovi Schwarzenbergovi se říká, že má tolik peněz, že je jedním z mála z našich politiků, který tuto práci nedělá ze zištných důvodů, protože už žádné peníze nepotřebuje. Proč má tedy zájem na vlastnění nějakých časopisů? O Schwarzenbergovi se má za to, že o vlastnictví Respektu mu jde jen proto, aby "podpořil nezávislý liberální list usilující o vybudování občanské společnosti". Schwarzenbergův přítel Bakala před rokem koupil Economii, největší vydavatelství ekonomického a odborného tisku u nás. Economia vydává deník Hospodářské noviny a týdeník Ekonom, kromě toho 18 odborných časopisů. Její roční zisk činí necelých 100 milionů korun. Koupě Economie stála Bakalu podle odhadu MF DNES 1,7 až 2 miliardy korun; to ovšem znamená, že tato investice se vrátí za nějakých 20 let. (O koupi Economie usilovala také zmíněná Mladá fronta a.s.)
Ale zůstaňme ještě na chvíli u Respektu. Když budete pozorně sledovat jeho články, nemůže vám uniknout, že časopis hájí a proklamuje určité postoje. Je to zvláštní, jak může časopis mít nějaké postoje, vždyť postoje má vždycky jenom člověk; časopis je jen mrtvý potištěný papír. Nicméně v článcích v Respektu se můžete výslovně dočíst, že tento časopis je pro zavedení eura v ČR, že zastává postoj, že by v ČR měl být instalován radar atp. Když jsem se šéfredaktora Erika Taberyho dotázal, jak je to možné, a kdo že tyto postoje určuje, nedostalo se mi bohužel odpovědi. I když se pan Tabery dušuje, že majitelé Respektu nijak nezasahují do obsahu časopisu, přesto je zřejmé, že postoje a názory prezentované v časopisu jsou konformní s postoji pana Schwarzenberga a jeho přítele pana Bakaly. Jaké to ale jsou zájmy?
Loni v létě vešlo ve známost, že se ministr Schwarzenberg zúčastnil tajné schůzky skupiny zvané Bilderberg. Je to dosti neobvyklé a například v USA mají členové administrativy přímo zákonem zakázáno podobných tajných jednání se účastnit. Schwarzenberg se však prý účastnil jako soukromá osoba. Bilderberg je název každoročních schůzek 150 nejvlivnějších osob světové ekonomiky, finančnictví, médií a vojensko-průmyslového komplexu. I když se zasedání účastní redaktoři největších světových novin (Washington Post, New York Times a Financial Times), nesmí do médií proniknout žádné podrobnosti o jednání. Třebaže nevíme, o čem Bilderbergové jednají, je jasné, že jejich záměrem není nic menšího než určovat další směřování euroamerické civilizace. A proč se účastní zástupci velkých deníků, když pak o jednání nic nepíší? Na to je prostá odpověď: žádná "seriózní" redakce neotiskne nic zásadního, co by předtím neotiskly právě tyto "renomované" deníky - neboť ony jsou zárukou toho (alespoň si to ostatní redakce myslí), že informace je ověřená a podložená. Patrně je tedy na schůzkách řečeno, o čem se psát nemá.
Mimochodem, Karel Schwarzenberg v rozhovoru pro portál iDnes uvedl, že v setkáních Bilderbergu a z něj vzešlé Trilaterální komise, jejímž členem je spolu s Alexandrem Vondrou, "není žádné tajemno" a že naši novináři nejsou příliš zvídaví; škoda jen, že redaktor Adam B. Bartoš nebyl zvídavější a jaksi se pana ministra zapomněl zeptat, o čem že to tedy na setkání vlastně jednali…
A tak se zřetelně ukazuje jedna věc: Vlastnit noviny není v prvním plánu nijak zvlášť ziskové, ale je to velmi ziskové ve druhém plánu, neboť vám to umožní usměrňovat veřejné mínění tam, kde ho chcete mít, a pohodlně manipulovat masami, což vám v konečném důsledku přinese takové zisky, že se vám mnohokrát vyplatí i miliardové investice…
A v souvislosti s Karlem Schwarzenbergem a médii ještě jedna zvláštní věc: Nedávno založená strana TOP 09, která jej má zřejmě vynést do premiérského křesla, ještě ani pořádně nezačala existovat, a média už přinášela zprávy o tom, že podle průzkumů veřejného mínění by se v tu chvíli dostala do parlamentu… Reklamní kampaň této strany financuje opět Zdeněk Bakala.
Jak je to vlastně s vlastnictvím našich tištěných médií? Nejčtenější deník Blesk vlastní švýcarská společnost Ringier AG, spolu s Bleskem jsou to dále např. Aha!, 24 hodin, Sport a Reflex. Rheinisch-Bergische Druckerei und Verlagsgesellschaft (SRN) vlastní Mafru a tím MF DNES a Lidové noviny (mimochodem, tyto dva velké deníky patřící stejnému majiteli se dnes mnohdy liší v podstatě jen barvou titulků, jeden je více do červena, druhý do modra…), deník Metro, ale také třeba servery iDnes a Lidovky.cz a televizi Óčko TV. Deník Právo a server Novinky.cz vlastní Zdeněk Porybný (1945), před rokem 1989 zástupce šéfredaktora Rudého Práva. Zmíněné nakladatelství Mladá fronta a.s. (pozor, není totožné s Mafra a.s., vydávající MF DNES) vydává kromě knih řadu časopisů, např. Sluníčko, Mateřídouška, Ikarie, Maminka, Lidé a Země, Marketing Magazine, Developer nebo Zdravotnické noviny a Sestra. Stoprocentním vlastníkem akcií Mladé fronty je společnost European Financial Services (jde patrně o tzv. bílého koně, tedy o nastrčenou firmu se sídlem v daňovém ráji, na miniaturním karibském ostrově Dominica). Vydavatel Deníků Bohemia Vltava-Labe-Press, a tím prakticky veškerých regionálních deníků v ČR, patří německému majiteli Passauer Neue Presse. Co se týče počtu prodaných výtisků, vede Blesk se 440.000 kusy, následuje MF DNES s 303.000 kusy, třetí jsou Deníky Bohemia s 275.000 kusy. Více než 80 % našeho tisku tak patří zahraničním (německým a švýcarským) majitelům, v Polsku a Maďarsku je situace obdobná. Když se mě jednou jeden můj německý známý zeptal, kdo v ČR vlastní tisk a jak jsme na tom se skutečně nezávislými novinami, zejména deníky, musel jsem mu odpovědět, že u nás nic takového není a deníky jsou v rukou německých majitelů. "Tak to je zlé," řekl tenkrát a vážně pokýval hlavou. Co tím myslel?
Vraťme se nyní k prasečí chřipce a k otázce z titulku našeho článku. Nedá se říci, že by se zatím tato chřipka projevovala nějak nebezpečněji než běžné chřipky, na které také umírají lidé s oslabeným srdcem. Přesto o ní média referují až hystericky, vlády nakupují kvanta vakcín a straší miliony nakažených (viz výše) a WHO (Světová zdravotnická organizace) vše zaštiťuje. WHO vybrala a doporučila čtyři farmaceutické koncerny (SANOFI, BAXTER, NOVARTIS, GLAXO), které vakcíny vyrobí. Je to výborná zakázka - Francie už do vakcín vložila 1 miliardu eur, Německo 2 miliardy eur, USA 2 miliardy dolarů. Firma Novartis například je gigant, který vznikl v roce 1996 fúzí dvou jiných velkých farmaceutických a agrochemických koncernů, firem Sandoz a CIBA Geigy, a jestliže jsme se zmiňovali o GMO rostlinách, pak některé z nich vzešly právě z jeho laboratoří.
Zkusme se na okamžik vžít do pozice manažerů pracujících ve vedení těchto koncernů: Na jedné straně mám k dispozici miliardové zisky k dalšímu rozvoji, na druhé straně musím nějakým způsobem zajistit další odbyt. Jak ho zajistím? Samozřejmě reklamou. Reklama musí být účinná. Nejúčinnější je vyvolávat strach z nemocí a zároveň slibovat rychlé vyléčení, pevné zdraví, pohodu, různé výhody a rajské požitky - ať už je mají lidem zajistit vakcíny nebo GMO. Vedle reklamy je druhým nástrojem lobbing. Můžu samozřejmě vyslat agenty firmy, aby navštěvovali lékaře a doporučovali jim léky vyráběné mou firmou. Také mohu lékařům nabízet lákavá školení spojená s příjemným pobytem i s rodinou v nějaké exotické destinaci. Proč bych ale chodil za kováříčkem, když mohu jít rovnou za kovářem? Pokusím se tedy využít svých miliard ze zisků, abych ovlivnil politická rozhodnutí vlád ve svůj prospěch. Soustředím se také na hlavního hygienika jako osobu klíčovou v mnoha rozhodnutích. Největším "kovářem" je ovšem WHO a její vedení. Tedy udělám vše proto, aby WHO vybrala právě moji firmu jako tu, která svou vakcínou bude smět zachránit ohrožené lidstvo. Někteří zlí jazykové dokonce tvrdí, že vedení těchto gigantů jde ještě dál a viry nějakých těch ptačích, prasečích či jiných chřipek periodicky produkuje a pouští do oběhu, aby trochu napomohlo obchodu s vakcínami. Je něco takového vůbec myslitelné a možné?
Alternativní (nezávislá) média přinesla letos v červenci zprávu, že rakouská novinářka Jane Bürgermeisterová podala u FBI trestní oznámení na WHO, OSN a představitele několika obchodních organizací i na firmu Baxter pro podezření z bioterorismu a pokusu o hromadnou vraždu. Bürgermeisterová prý v oznámení podává důkazy toho, že "farmaceutické společnosti a mezinárodní vládní organizace jsou aktivně zapojené do vytváření, vývoje, výroby a distribuce biologických látek, které jsou klasifikované jako nejvražednější biologické zbraně na světě, jejichž cílem je vyvolat pandemii a hromadná úmrtí".
Ať je tomu, jak chce, je na první pohled zřejmé, komu vlna hysterie kolem prasečí chřipky slouží. A že je třeba přistupovat k doporučením WHO s maximální nedůvěrou, o tom jsem se přesvědčil v souvislosti s hygienickými limity umožňujícími ve velkém poškozování zdraví obyvatelstva zářením mobilů: je to právě WHO, kdo drží ochrannou ruku nad pochybnou "vědeckou" komisí ICNIRP, která vytrvale ignoruje vědecké poznatky a zaštiťuje benevolentní normy.
Můžeme si koneckonců klást otázku, co by ve společnosti postavené na darwinistické doktríně boje o přežití mělo firmám a jejich majitelům bránit v tom, aby skutečně nepoužili všechny prostředky k dosažení vlastních cílů, jimiž je v první řadě zisk? Snad morálnost jednotlivých lidí? Jenže z čeho má vyvěrat morálnost lidí nepřipouštějících existenci duchovního světa? Vždyť v hmotném světě, který je dnes považován za jediný existující, žádný zdroj morálnosti nenajdete. Ovšem chybí-li zdroj morální síly ve vlastním nitru, nemůže se žádným zákonům ani represivním aparátům podařit zajistit lidsky morální jednání příslušníků takové společnosti. Buďto se pak tito lidé pokusí upravit si ve svůj prospěch zákony, anebo eliminovat účinnost onoho represivního aparátu…
Největším pomocníkem takových lidí je strach; neboť bojící se obyvatelstvo je obyvatelstvo ovladatelné, nebo přinejmenším manipulovatelné. A jak jinak v dnešní době šířit strach než pomocí médií? Všímejme si proto médií, toho, o čem a jak referují, a klaďme si onu otázku Cui bono? Dělali to tak koneckonců nejen Římané - když se v Bibli praví, že stromy poznáme podle jejich ovoce, říká se tím v podstatě totéž. U každého článku, každé zprávy můžeme přemýšlet i vyciťovat, komu prospějí, jaké ovoce přinesou, jaká tendence se za nimi skrývá, kam mají posunout veřejné mínění.
Když záchranka odvezla ono děťátko, které se po porodu doma nenadechlo, pospíšilo si vedení nemocnice a informovalo ČTK. Ta přinesla zprávu, kterou převzala řada médií. Předseda České gynekologické a porodnické společnosti a předseda Sdružení soukromých gynekologů MUDr. Vladimír Dvořák prohlásil "Ještě jsem neviděl živou ženu, která by chtěla rodit doma. Jsou to fanatičky, naprostá minorita, a pár porodních asistentek, které byly tak neschopné, že je vyhodili z porodnice." Dvořákova urážlivá slova se objevila třeba v Lidových novinách, a i zde se můžeme ptát: Kdo má prospěch z toho, dělají-li média z žen žádajících přirozený porod fanatičky? Jaká tendence našeho života promlouvá ústy pana doktora na stránkách našich deníků? Před čím bychom se měli mít velmi na pozoru?
Proti těmto tendencím pomůže jen: být bdělý, tříbit vlastní úsudek, nespoléhat se na mainstreamové zdroje informací a především být angažovaný tam, kde je to třeba. Sdružení pro přirozený porod tak rukou své předsedkyně MUDr. Jany Tomasové Studýnkové, PhD. zaslalo MUDr. Dvořákovi a médiím otevřený dopis, podepsaný řadou dalších signatářů, v němž pana doktora žádá, aby se od výroků citovaných médii veřejně distancoval, a vyzývá ho, aby svá tvrzení ve společné veřejné diskusi doložil a obhájil*. Tento dopis však budete v našich médiích hledat marně. Jaksi by nezapadal do obrazu světa, který tato média šíří, a neposloužil by zájmům, kterým ona slouží.

Dovětek: V době příprav časopisu k vydání jsem zaznamenal ještě tři zprávy, které v souvislosti s tímto článkem stojí za zmínku:
  • Paní doktorka Tomasová Studýnková mi v osobním mailu sdělila, že pan doktor Dvořák další komunikaci odmítá, a ona se proto obrátí se s žádostí o omluvu a obhajobu nesprávného a práva rodiček porušujícího stanoviska porodnické odborné společnosti na Lékařskou komoru, Ministerstvo zdravotnictví a předsedu lékařských odborných společností. Doufejme, že bude vyslyšena a že tak bude moci být učiněna alespoň částečná přítrž aroganci některých porodníků.
  • Nezávislá média informovala o tom, že oblastní soud v New Jersey (USA) vydal předběžný soudní příkaz na zastavení povinného očkování proti prasečí chřipce. Soud nařídil, že vládě je zakázáno nutit jakéhokoliv člověka nechat se očkovat proti chřipce proti jeho svobodné vůli a svobodné volbě. Vláda dále nesmí upřít jakékoliv ústavní právo jakémukoliv člověku, který vakcínu nedostal, ani nesmí umožnit žádnému lékaři, společnosti nebo jiné straně upřít komukoliv z takových lidí služby, jako lékařskou péči, navštěvování školy či podobné služby nebo svobody. Tyto zdroje kromě toho informovaly, že vedoucí pracovníci firem Glaxo, Baxter, Novartis a Sanofi Pasteur mají místa v poradní skupině, která 13. července 2009 doporučila povinné očkování proti prasečí chřipce pro každého ve všech 194 zemích patřících do WHO.
  • 21. srpna přinesl server Novinky.cz zprávu o tom, že podle WHO jsou homeopatika neúčinná a neměla by být používána při léčbě závažných onemocnění. Cui bono? Komu slouží tato zpráva? Farmaceutické koncerny mají evidentně obavu ze ztráty trhů hlavně v lidnatých rozvojových zemích, neboť před používáním homeopatik na zdejší nemoci varuje WHO především. Nicméně k nemocem, u nichž by homeopatika neměla být připuštěna, řadí i chřipku…
Napsáno pro časopis Člověk a výchova č. 3/2009.


* Viz Člověk a výchova (časopis pro waldorfskou pedagogiku) č. 4/2008; www.iwaldorf.cz.
* Plný text dopisu a další korespondence s MUDr. Dvořákem viz http://www.baby-cafe.cz/modules.php?name=News&file=print&sid=111049.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama