Pandemie: svoboda, či otroctví?

20. listopadu 2009 v 16:27 | Radomil Hradil
Za tři dny má u nás začít očkování proti tzv. prasečí chřipce. Kdo má zdravý rozum, sleduje celou "pandemii" s naprostým úžasem. WHO si změkčila pravidla pro vyhlášení pandemie. Poté, aniž k tomu měla reálné důvody, tuto pandemii vyhlásila. Tím dala vládám do rukou možnost nutit své občany k očkování proti vykonstruované pandemii. Rozjela se mašinerie, kterou jako by nebylo možné zastavit. Vlády nakoupily vakcíny, média denně straší nemocí a smrtí, připravují se vakcinační komise, místnosti, rozesílají se oběžníky a pokyny, vakcíny se distribuují, všechno to jede jak na drátkách. Nemoc je sice vcelku neškodná (oproti 2000 mrtvých v ČR každoročně na běžnou chřipku jich u nás na tu prasečí zatím umřeli asi 4, všichni ale byli i tak těžce nemocní), očkovaní lidé v zahraničí mají velké problémy a někteří umírají, lékaři varují před skvalenem v Pandemrixu, firma Baxter posílá do ČR nakaženou vakcínu, která je na rozdíl od prasečí chřipky skutečně nebezpečná, nikomu to však zdá se nevadí a miliony lidí na celém světě se jako ovce nechají naočkovat. Proč?? Co se to s námi děje?
Jak může celý ten mechanismus fungovat? - to je otázka, kterou si v těchto dnech kladu. Funguje proto, že lidé, kteří jsou jeho součástí, dělají přesně to, co se jim nařídí, co se po nich chce, k čemu jsou vyzváni nebo nuceni. To ovšem předpokládá, že se zřeknou vlastního úsudku a podřídí se, poslechnou. K tomu je může vést především strach: například mluvčí holdingu vlastnícího jednu nejmenovanou nemocnici prohlásil: "V současné době - hysterie kolem prasečí chřipky - není nic jednoduché. Pokud by se cokoliv stalo, vše se obrátí proti nemocnicím. Dnes nemocnice žalují lidé za každou maličkost." Jedna čtenářku blogu mi zase napsala: "Moje babicka se skutecne realne boji te chripky, nakoupila rousky, denne mi telefonuje, at nikam nechodim a ze v TV rikali, ze maji respirator, ktery ale bude jenom pro mlade a pro stare ne, takze ona by mela sepsat zavet. Ano, byla nemocna a neni jeste zcela fit, zije sama, ja k ni denne nechodim ... no a ted jeste ke vsemu se trapi nejakou silenou medialni masazi a neda, neda si to vymluvit. (...) Ja si z toho delam srandu, ale desi me predstava, kolik lidi zije treba samo s tou podelanou televizi a zaziva skutecny strach? Zbytecne."
Když jsme přesně před dvaceti lety vyšli do ulic (v Brně začala revoluce až 20. listopadu), bylo jedním z důvodů také to, že už jsme nemohli snášet tu blbost, ohlupování oficiálních míst i médií, aroganci úředníků, bezostyšnou manipulaci. To co se děje dnes, je velmi podobné a má to navíc globální rozměr. V této souvislosti si kladu otázku, proč tomu tak je.
Většina populace věří lékařům, věří ve smysl očkování, věří snad dokonce i ve smysl očkování proti prasečí chřipce. Věří prostě, že pro ně druzí lidé chtějí dobro, zvláště když k tomu byli pověřeni. Zapomínají však, že to dávno přestalo platit v době, kdy jsou vztahy ve společnosti, nejen v ekonomice, založeny na egoismu a vzájemném boji, na vykořisťování jednoho druhým. Firmám, zvláště těm velkým, už dávno nejde o službu zákazníkům, ale o to, aby zaměstnance i zákazníky co nejvíc využily a zneužily. Ve společenském systému, jak je nastavený, ani nemůžou jinak. Žijeme ve společnosti, která požírá sama sebe, v níž panuje válka všech proti všem. Je to zvrhlá společnost, tak jako je zvrhlá celá "pandemie" prasečí chřipky a "pandemický plán" v jejím pozadí. Tato pandemie otřese naší společností v základech. Je pro nás pro všechny hrozbou; tuto hrozbu však nepředstavuje virus prasečí chřipky, i když byl jako biologická zbraň vyroben v laboratoři nějakého farmaceutického koncernu; tuto hrozbu představuje takzvaná vakcína a především světovládné plány jejích výrobců a s nimi spojených kruhů, finančních a mediálních magnátů. Zároveň však je velkou příležitostí: dává nám možnost zpochybnit smysluplnost očkování jako takového, přehodnotit stav našeho lékařství, přehodnotit zvrácenou povahu našich ekonomických vztahů a reorganizovat vůbec celou společnost. Dává nám příležitost nastolit nový světový řád, ovšem úplně jiný, než jaký si představují světové finanční "elity", kterým jde o zotročení obyvatelstva planety. Tuším, že z této pandemie vyjdeme jako otroci, nebo jako svobodné lidské bytosti.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eva Juhárová Eva Juhárová | 23. listopadu 2009 v 21:17 | Reagovat

23. marca 2009 bol na Britských listoch http://www.blisty.cz/2009/3/23/art46027.html uverejnený článok Wall Street: Zločiny proti lidskosti , s podtitulom Vinníci hospodářské krize předvedli banalitu zla. Boli v ňom rozoberané príčiny vzniku ekonomickej krízy z filozoficko-etického pohľadu, inšpirované dielom  Hannah  Arendtovej  Eichmann v Jeruzaleme, Správa o banalite zla a za samotnú podstatu tejto krízy bolo označené „desivé ľudské zlyhanie“.  Mechanizmy fungujúce vo finančnom svete poskytujú ľuďom pracujúcim v tejto sfére ilúziu dokonalej odtrhnutosti od následkov  svojho konania  -  škodu nikdy nenesú a nie sú ani nijakou formou konfrontovaní  s poškodenými.  S prípadom vojnového zločinca Eichmanna tento jav korešponduje s ( citujem)  „zvláštnym  prepojením bezstarostnosti a zla“, ktoré Arendtová  prezentovala ako „banalitu zla“.  Eichmann podľa Arendtovej  nikdy nepochopil, že koná zlo. Jeho motívy boli karieristické, vzdal sa osobného morálneho úsudku  vzhľadom na svoju úlohu v príprave a realizácii holokaustu. A to je práve hlavné zlo, ktorého sa dopustil. Arendtová:  "To co jsme očekávali od těchto procesů, jejichž obžalovaní se dopustili 'zločinů proti právu', je to, že lidské bytosti budou schopny odlišit dobré od zlého dokonce i tehdy, když vše, co je může vést, představuje jen jejich vlastní úsudek, který je navíc v naprostém rozporu s tím, co musejí považovat za jednomyslný názor všech okolo."
Článok ma veľmi zaujal, vytlačila som si ho. Minule mi náhodou prišiel pod ruku, no vo svetle udalostí z posledného obdobia som si uvedomila ďalšie súvislosti. Keďže som neštudovala filozofiu a dielo Hannah Arendtovej mi okrem informácií sprostredkovaných  Britskými listami nebolo známe, na pomoc prišiel internetový prehľadávač .Na stránke http://www.persiho.wz.cz/Clanky/eichmann.htm som sa dozvedela o jej celoživotnej štúdii totalitarizmu ako špecifického spoločenského javu. Citujem z textu: „Tuto kontroverzní  zprávu o banalite zla nelze správne pochopit, pokud si ji čtenář nezařadí do kontextu celoživotního díla Arendtové. Autorka používá holocaust jako případovou studii pro své úvahy o mechanismech, na nihž totalitarismus funguje. Totalitarismus je systém, v něnž jednotliví lidé vykonávjí dílčí úkoly. Jde o systém tvořený lidmi, provozovaný lidmi a udržovaný lidmi. Bez lidského přičinení by tento systém, stejne jako kterýkoliv jiný nemohl fungovat. Od jednotlivce zapojeného v rozjetém kolosu se tak chtějí banální „administrativní úkony“ a hlavně absence přemýšlení „nad rámec povinností“. Udržovacím mechanismem systému je strach jednotlivých lidí, kteří již zapomínají na fakt, že systém sám je také tvořen „jednotlivými lidmi“. Bez tisíců více či méně ochotných spolupracovníků nemůže totalitarismus fungovat. Věty typu „víte, jaká je dnes doba!“ jsou v tomto kontextu zcela absurdní, neboť „doba“ je taková, jací jsou lidé v ní žijící“.
Ja vidím rovnakú paralelu i v prípade  chrípkovej pandémie.  Všetci sme zodpovední za to, ako sa zachováme, či sme v stave rozlíšiť dobré od zlého, a v akom stave je naša schopnosť morálneho úsudku a jednania. V celom tomto procese ide práve o to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama