Září 2010

Nevědeckost očkování

9. září 2010 v 20:51 | rh
Na stránkách Osudu.cz si můžete přečíst článek o tom, jak nevědecké je vlastně očkování, zejména očkování proti "prasečí chřipce" - účinnost vakcín není podložená žádnými studiemi; celá vakcinace je podložená jen zájmy farmakoncernů, na ně napojených politiků, hygieniků a vakcinologů a velkým strachem lidí...

V článku se například dočtete:

Před rokem jsem nabídl odměnu 10,000 dolarů komukoliv, kdo najde vědecký důkaz, že vakcíny proti H1N1 jsou bezpečné a účinné. Nikdo se nikdy o odměnu nepřihlásil, protože žádné takové důkazy neexistují. (...)

Nikdy neproběhla žádná nezávislá, náhodná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie, která by dokázala jak bezpečnost, tak účinnost vakcíny proti prasečí chřipce H1N1, která byla vloni tvrdě protlačována (a je v podstatě v letošním koktejlu injekce proti chřipce). Žádná takový studie nikdy provedena nebyla. V důsledku toho neexistuje žádný přísně vědecký základ, na jehož základě by bylo možné takové vakcíny prodávat, to v první řadě.
V rámci pokusu to omluvit vakcínoví čachráři tvrdí, že by bylo "neetické" provádět placebem kontrolovanou studii takových vakcín, protože fungují tak dobře, že odmítnout placebo skupině vlastní vakcínu by ji poškodilo. Všichni mají z vakcíny proti chřipce prospěch, takže pouhý fakt, že by se provedl vědecky řízený test, by byl neetický. (...)

Zapomeňte na medicínu založenou na důkazech. Zapomeňte na jakoukoliv racionální analýzu nákladů a přínosů. Zapomeňte na výpočty poměru rizika k prospěšnosti, které by měly být součástí jakéhokoliv racionálního rozhodnutí ohledně vakcín. Ne, očkovací průmysl (a jeho propagátoři) již ví, že vakcíny jsou pro vás univerzálně dobré, proto se žádní takové vědecké vyhodnocení ani nevyžaduje! (...)

Žasnu nad celým tím vysvětlením, jak by bylo "neetické" testovat, jestli vakcíny s H1N1 skutečně fungují. Toto uhýbání mne zaráží jako obzvláště podivné, protože přichází s následujícím výrokem. Když se dovolávají této výmluvy, říkají v podstatě toto:
1) Je "neetické" provádět placebem kontrolované studie u vakcín proti sezónní chřipce, aby se zjistilo, jestli skutečně fungují.
2) Ale zároveň je zcela etické dávat tyto injekce stovkám milionů lidí, i když chybí jakékoliv skutečné důkazy, že jsou bezpečné nebo účinné.
Jinými slovy, je neetické provádět jakoukoliv skutečnou vědu, ale je zcela etické vstřikovat do lidí látku, která může být naprosto pro kočku (či dokonce škodlivá). To je prostě pokřivená logika a neetičnost, která je pro náš dnešní očkovací průmysl typická.

Chřipka = výzva

2. září 2010 v 19:53 | Pavel Bráborec
To, co se odehrálo a jistě ještě odehrávat bude v souvislosti s různými
chřipkovými pandemickými hrozbami, odhaluje některé mechanizmy, kterými se
snaží působit abnormální duchovní svět. V první řadě je to atmosféra
strachu, která je systematicky vytvářena různými protichůdnými informacemi.
V počáteční fázi se nejdříve začíná vytvářet dusivý oblak nejistoty.
Představitel jedné odborné instituce s úsměvem tvrdí: "Není se čeho bát!"
Vědecká kapacity jiné, pak dramaticky bije na poplach a barvitě líčí
katastrofické následky přicházející pohromy. A do toho všeho vstupuje
politická "reprezentace", která nikdy neodolá pokušení se mediálně
zviditelnit a pokud možno způsobit ještě větší zmatek. Výsledkem je zákonitě
strach, deprese a nervozita. Člověk má tendenci věřit spíše zprávám špatným
než těm dobrým a to manipulátoři dobře vědí.
Každý slušný člověk má mít do roka dvě chřipková onemocnění (optimální je
jaro a podzim). Chřipka pomáhá spálit to nedobré, co si ukládáme do svého
fyzického i duševního organizmu. Chřipku bychom proto měli přijímat s
pokorou a vědomím, že nám může prospět. Způsobů jak chřipku prožít je celá
řada. Nejhorší variantou je odmítání chřipky prostřednictvím očkování.
Zbavíme se sice dočasně problémů, ty se však později přihlásí v závažnější
formě.
Biologie současnosti dovede mnohé. Dokáže modifikovat virové kmeny, vytvářet
nové variace mikroorganizmů, ale stvořit živou buňku je pro ni neřešitelný
úkol. Jak biologie proniká do tajů života, naráží na neprostupnou bariéru
mezi fyzickou a duchovní realitou. Co by nás mělo vést k vážnému zamyšlení
je fakt, že se biologie může v brzké době stát účinným mocenským nástrojem.
Člověka lze záměrně a v nevědomosti vystavit "neznámé" nákaze a pak ji
úspěšně vyléčit za příslib poslušnosti. Existují také chemické látky, které
mohou ovlivňovat naše duševní pochody, látky které naruší přirozený poměr
mezi tělem fyzický, éterickým a astrálním. Rudolf Steiner zmiňoval látku,
která zabrání člověku věnovat se duchovnímu poznání - lék proti duchu.
Vynálezcem tohoto léku bude lékařská věda. Podmínkou uskutečnění tohoto
záměru je všeobecná občanská rezignace, cíleně pěstovaná nevědomost,
omezování osobní svobody z jakéhokoliv důvodu a negativní celospolečenské
klima - "blbá nálada".
V posledních desetiletích se poměrně rychle rozvíjí zajímavý lékařský obor
psychoneuroimunologie, který naopak může přinést mnoho pozitivního, bude-li
o něj širší zájem. Tato medicínská disciplína zkoumá vzájemný vztah těla a
duše v souvislosti s nemocí. Zdraví může být až z 85% závislé na psychice,
tvrdí jeden z odvážných postulátů psychoneuroimunologie.
Německý profesor pracující v tomto oboru se zabýval podrobným studiem
středověkých špitálních knih, které popisovaly průběh různých pandemických
chorob. Několikaleté studium přineslo šokující závěr. Osoby, které se
setkaly s nákazou bylo možné rozdělit do dvou základních skupin. První
skupinu tvořili pacienti a v této skupině byla úmrtnost velmi vysoká. Druhou
skupinu pak ošetřovatelé (převážně se jednalo o řádové sestry), kde byla
úmrtnost naopak podivuhodně nízká. Obě skupiny byly vystaveny stejným
epidemiologickým podmínkám a tak z tohoto hlediska byl rozdíl
nevysvětlitelný. Nejpravděpodobnější závěr zněl: Pacienti měli strach a
zemřeli. Ošetřovatelé věřili, že jsou pod boží ochranou. Jejich posláním
bylo starat se o nemocné a umírající, oni nemohli zemřít, neboť oni museli a
chtěli sloužit potřebným. Toto naladění duše mělo zcela zásadní vliv na
funkci jejich imunitního systému. Nemoci je tedy možné se bránit v různých
rovinách, které odpovídají jednotlivým bytostným článkům lidského organizmu.
Léková prevence a plošná vakcinace je zajímavá především pro farmaceutické
společnosti i pro byrokratický aparát a to z pochopitelných důvodů -
lukrativní obchod = prostor pro korupci, možnost vytváření privilegovaných
skupin příjemců nebo účelová argumentace pro zákonná opatření omezující
občanská práva a svobody.
Jak tedy na chřipku:
1. Chřipky není nutné se bát.
2. Chřipka může být lékem pro tělo i duši.
3. Chřipku je dobré prožít s pokorou a přijetím. Nepracovat, neláteřit,
zbytečně nepoužívat chemické léky. Neuvěřitelné výsledky přináší sdílení
chřipky s Kristem. Možná to zní podivně, ale znáte nějakého mocnějšího
uzdravovatele než je On? Já nikoliv.
"Kriste předávám svou nemoc do Tvých rukou a prosím Tě o dar zdraví. Prosím
Tě, naplň mé srdce láskou, pokorou, odvahou a trpělivostí. Kriste, děj se
Tvá vůle."
4. Provádět pravidelnou psychohygienu - pracovat s každodenním stresem
(meditace, modlitba, relaxace). Jsme zvyklí několikrát denně omývat své tělo
a příliš nám nevadí zašmouraná duše.
5. V době hrozby chřipkového onemocnění cíleně pracovat na celkovém
pozitivním duševním naladění. Imunitní systém je nutné "nadupat" pozitivní
energií.
6. Žádné očkování ani preventivní medikace!
7. Nevystavovat imunitní systém zbytečné zátěži - kouření, alkohol ....
Neuškodí vegetaření a rozumný půst také není k zahození.
Řada lidí dnes žije v přesvědčení, že nemoc je cosi, co číhá někde za bukem
a když náhodou projdou kolem, nemoc je bezdůvodně napadne - potvora jedna
zákeřná.
Monolog "moderního" pacienta: "Doktore přinesl jsem vám svou nemoc, rychle s
ní něco udělejte! Potřebuji si užívat života, musím platit hypotéku, čeká mě
povýšení, dovolená, milenka ... Ideální by bylo, kdybych u toho léčení
nemusel být. Nějak si poraďte, jste za to placen. A prosím vás rychle, musím
ještě odnést do opravy boty a mobilní telefon."
Tohoto postoje umí systém velmi dobře zneužít, neboť my na něj dobrovolně
delegujeme rozhodovací pravomoci v otázkách vlastního zdraví. Prvním účinným
krokem jak bojovat s různými "civilizačními" chorobami je osobní
zodpovědnost za své vlastní zdraví. My bychom měli rozhodovat, stát by měl
pomáhat, ale jen v případě, že ho o to požádáme. Vezměme si zpět, co náleží
pouze nám, a to svobodnou vůli i osobní zodpovědnost.