Prosinec 2010

Shrnutí situace kolem "pandemie" prasečí chřipky - 1. díl

28. prosince 2010 v 8:54 | Radomil Hradil
V doplňku ke 2. vydání své knihy Lidstvo na rozcestí (Fabula 2010) jsem shrnul dění týkající se vyhlášení tzv. pandemie prasečí chřipky. Zde je první část textu:

Poprvé se tato chřipka, zvaná též "nová", objevila v Mexiku 18. března 2009, podle čehož si vysloužila rovněž přízvisko "mexická". Vir, který ji vyvolává, byl označen jako A/H1N1. Chřipka se začala poměrně rychle šířit, počet nakažených se prudce zvyšoval (alespoň zveřejňovaná čísla budila ten dojem) a během dubna a května 2009 se rychle rozrůstal seznam zemí, kde byl výskyt této nemoci zaznamenán. V České republice byl první případ prasečí chřipky potvrzen u jednoho devětadvacetiletého pilota 25. května. 11. června pak došlo k tomu, že Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila šestý, tj. nejvyšší stupeň pandemie, poprvé po čtyřiceti letech.
A média šílela. Palcové titulky strašily smrtelnou nákazou, článkům dominovaly ilustrační fotografie lidí zahalených rouškami. Náš hlavní hygienik dr. Michael Vít se náhle stal jednou z nejvíce citovaných osob a byl nucen vystoupit z relativního skrytu, v němž dosud působil, a postavit se před kamery. A on se této role ujal a pravidelně informoval veřejnost, co vše se může stát, když je pandemie. V polovině srpna 2009 jsme se od něho v týdeníku Sedmička mohli například dozvědět, že onemocní-li všechny věkové skupiny, může dojít k ochromení různých funkcí společnosti. Tvrzení sice velmi obecné, avšak působivé. Hlavní nápor chřipky očekával M. Vít na podzim a onemocnět by u nás mohly podle článku až dva miliony lidí. Podobné prognózy ovšem vyslovovali příslušní úředníci v řadě zemí, všude se strašilo miliony nakažených a spoustou mrtvých, a to čím dál usilovněji - zcela bez ohledu na to, že tzv. prasečí chřipka měla od začátku mírný průběh a umíralo na ni zhruba desetkrát méně lidí než na běžnou sezonní chřipku. Předpovídaná a zřejmě i toužebně očekávaná vlna chřipky sice nepřicházela, ale média stupňovala svůj tlak na veřejnost. Televizi jsem sice nesledoval, ale v novinách a na internetových zpravodajských portálech to bylo velmi markantní. Tato kampaň kulminovala ve druhé polovině listopadu a první polovině prosince 2009, kdy například velmi sledované Novinky.cz přinášely i několik hrozivých článků denně, pozadu však nezůstával ani portál iDnes.cz nebo Aktuálně.cz. Náš po Blesku nejčtenější tištěný deník MF DNES v tu dobu přinášel pravidelně články, některé i jako titulní, nazvané například Chřipka: horší než se čekalo, Chřipka = vánoční hrozba apod. Trafikanti vyvěšovali obligátní plakátky, které dostávají od akciové společnosti Mafra, vydavatele MFD, a tak jste se strašáku prasečí chřipky nemohli vyhnout, ani když jste chtěli.
Velmi oblíbeným způsobem strašení bylo vytahování počtu nakažených a především mrtvých, aniž by se čtenář dozvěděl, že za stejné období umírá na sezonní chřipku mnohokrát více lidí. Na Novinkách.cz se tak objevovaly články jako: Prasečí chřipka zabila už 500 Evropanů, Virus H1N1 zabil za 10 dnů v Evropě 300 lidí, Česko má už 22 obětí prasečí chřipky, Prasečí chřipce podlehlo již 34 Čechů, USA: na prasečí chřipku umřelo 10 000 lidí, Počet obětí prasečí chřipky v Evropě se zdvojnásobuje každých 14 dní, Prasečí chřipce podlehlo za poslední týden v Česku 10 lidí atd. Některé titulky byly čistě spekulativní: Při současné pandemii chřipky může onemocnět milion Čechů, nebo manipulativní: Virus prasečí chřipky mutuje, hygienici zděšeni, Virus prasečí chřipky je mnohem zákeřnější, než se čekalo, Chřipka decimuje Ukrajinu, čtvrt milionu nakažených atd. Autoři článků dávali hlavní slovo M. Vítovi, často se však také opírali o výroky profesora epidemiologie MUDr. Romana Prymuly (například: "Poslední analýzy ukazují, že frekvence úmrtí už začíná být skutečně vyšší, než byla u sezonní chřipky.") a MUDr. Jiřího Berana, ředitele Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové (například: "Situace se začne podobat té v Mexiku: když se 'promořily' mladší ročníky, začala chřipka napadat starší. …
Proto bude dále přibývat těžších a komplikovaných průběhů."
).
Přitom nešlo o nic jiného než o spekulace a hru s čísly. Zatímco k 19. 11. 2009 u nás bylo prokázáno jen asi 500 případů nakažení virem A/H1N1, operovali hlavní hygienik a ministerstvo zdravotnictví statistikami, tedy pouhými hypotetickými výpočty, a tvrdili, že u nás je již 151 500 lidí nakažených prasečí chřipkou. To znamená, že těch 151 000 bylo čistě vyspekulovaných. Podobné to bylo s počty mrtvých. Jestliže byl u nás jako oběť prasečí chřipky evidován (a v médiích náležitě prezentován) každý zemřelý, u něhož byla prokázána přítomnost tohoto viru, i když trpěl třeba leukémií apod., na Slovensku nebo v Rakousku evidovali jen ty, kdo skutečně podlehli následkům chřipky. Zatímco jsme tedy 10. prosince vykazovali v souvislosti s prasečí chřipkou již 34 mrtvých, evidovali u našich východních i jižních sousedů pouhé tři případy. O tom jsme se však z našich médií dozvědět nemohli.
A ještě jeden příklad žonglování s čísly, v tomto případě tedy vyložené manipulace: 12. 11. média informovala o tom, že na chebském gymnáziu je 270 ze 730 studentů (nemocnost 37 %) patrně nakaženo prasečí chřipkou; hygienici nechali školu přechodně zavřít. Samozřejmě, že jste se o vývoji situace na této škole už nikdy nic nedozvěděli. Když jsem však po čtrnácti dnech zjišťoval aktuální stav přímo u vedení školy, dozvěděl jsem se, že onoho 12. 11. skutečně chybělo 270 žáků, z toho 40 jich však bylo na soutěži, nikoli nemocných (tedy skutečná nemocnost 31 %). Prasečí chřipka byla prokázána u tří studentů, u dalších se nezjišťovala. Průběh nemoci byl zřejmě vyloženě lehký, protože v době mého zjišťování, na přelomu listopadu a prosince, činila nemocnost pouhých 5 %.
Posledním "trumfem" médií bylo začít vytahovat dojemné příběhy jednotlivých zemřelých nakažených - i toho jsme nakonec v této smutné kampani museli být svědky. K čemu ale to všechno? Je evidentní, že cílem bylo přimět co největší počet lidí, aby se nechali naočkovat, když už se nepodařilo prosadit povinné plošné očkování celé populace, jak tomu zřejmě původně mělo být. (Ještě 19. 11., tedy několik dní před zahájením očkování, například místopředseda Asociace krajů ČR a hejtman kraje Vysočina Jiří Běhounek uvedl, že dosud není jasné, zda bude očkování dobrovolné a zda bude možné je odmítnout nebo ne.) Podívejme se tedy nyní blíže na to, co se dělo kolem očkování.
Jakmile WHO vyhlásila nejvyšší stupeň pandemie, začaly jednotlivé země realizovat tzv. pandemické plány, které byly vypracovány a schváleny v letech 2006 a 2007. Hlavní starostí vlád bylo nakoupit dostatečné množství vakcín. WHO doporučila čtyři hlavní výrobce, farmaceutické koncerny Novartis, Baxter, Sanofi Pasteur a GlaxoSmithKline (GSK), jejichž zástupci se zřejmě na tomto doporučení WHO také podíleli. Jak se ukázalo, některé vlády měly už z roku 2008 uzavřenou tajnou smlouvu s některým z těchto výrobců vakcíny pro případ pandemie. Naše odstupující vláda, v jejímž čele stál Mirek Topolánek a v níž funkci ministryně zdravotnictví vykonávala Daniela Filipová, se obrátila na firmu Baxter (podle médií na doporučení hlavního hygienika, podle jiných zdrojů byl zprostředkovatelem náměstek ministryně zdravotnictví Marek Šnajdr), která má jeden výrobní závod také v Bohumile u Kostelce nad Černými lesy. Vláda chtěla u Baxtera rezervovat 12 milionů vakcín proti prasečí chřipce a byla ochotná zaplatit celkový rezervační poplatek ve výši 1,5 miliardy korun. Tento záměr také schválila na jednání na začátku května; i když se jednání vlády uskutečnilo v tzv. vyhrazeném režimu, a veřejnost se tedy neměla tuto skutečnost dozvědět, někdo z vlády informaci vynesl a dal (či prodal?) novinářům. Paní ministryně na následný dotaz novinářů řekla jen: "Nevím, o čem mluvíte, nevím, odkud informaci máte. Já se vám k tomu rozhodně vyjadřovat nebudu."
Nicméně obchod s Baxterem se nakonec nekonal a vláda od jednání odstoupila. Podle nové ministryně Dany Juráskové proto, že tato firma "nebyla schopná ve chvíli, kdy jsme sbírali nabídky, potvrdit, že bude dodávat registrovanou vakcínu". Podle sdělení MZ ČR, tlumočeného médii, bylo hlavním důvodem to, že Baxter nebyl schopen zaručit bezpečnost vakcíny a odmítl nést odpovědnost za případné vedlejší účinky. To ovšem nebránilo vládě v tom, aby pak v srpnu uzavřela smlouvu na nákup jednoho milionu vakcín (za 220 milionů Kč) s britskou firmou GSK, i když i ona odmítla nést odpovědnost za vedlejší účinky. Tento nestandardní postup, kdy výrobce nenese odpovědnost za zdravotní bezpečnost svého produktu, je sice zřejmě v rozporu s naším právním řádem, avšak ministerstvo na tuto námitku jednoho občana odpovědělo vysvětlením, že smlouva byla uzavřena podle britského práva, a vše je tedy v pořádku.
A začal boj o zákazníka, tedy o občana, který by si nechal vakcínu píchnout. Ovšem s nevalným výsledkem: počet aplikovaných dávek vakcíny k 21. 1. 2010 byl něco přes 58 tisíc. Víc lidí se ani přes masivní mediální kampaň přesvědčit nepodařilo, a pokud ČR od smlouvy s GSK neodstoupí (což by ovšem patrně znamenalo značné sankce), budeme zde mít přes 900 tisíc vakcín, které budou k ničemu. V jiných, větších zemích jdou tato čísla do milionů a jejich vlády se očkovací látky snaží v lepším případě prodat, v horším alespoň darovat rozvojovějším a chudším zemím.
Vyhlášení pandemie WHO bylo světovou odbornou i laickou veřejností přijato jako fakt a našlo se jen nemnoho lidí, kteří začali upozorňovat na to, že zde něco není v pořádku. Anebo jich bylo - i mezi odborníky - víc, ale v médiích nedostali prakticky žádný prostor. Rozjel se - podle mého názoru šílený - stroj, mechanismus různých opatření, která ovšem byla naprosto neadekvátní skutečné hrozbě této nemoci. K nejvýraznějším osobnostem, kterým se dařilo narušovat chod tohoto stroje, patřila novinářka rakousko-irského původu Jane Bürgermeisterová, která na svých stránkách www.theflucase.com pravidelně informovala o nesrovnalostech doprovázejících tzv. pandemii, respektive přímo o zločinném pozadí celé záležitosti. Jane Bürgermeisterová byla pro mnoho lidí na celém světě velkou vzpruhou, aby nepodlehli davovému šílenství.
Druhou odvážnou ženou, která se postavila drtícímu soukolí na odpor, byla polská ministryně zdravotnictví Ewa Kopaczová. Ta "pandemii" i přes - jak řekla - enormní, extrémní tlak (patrně především ze strany WHO) odmítla, a Polsko tak žádné vakcíny nenakoupilo. Ve svém projevu v polském parlamentu 5. listopadu 2009 například uvedla:
"Ráda bych řekla, že mou prioritou během mé dvacetileté praxe bylo: V první řadě neškoď. Toto pravidlo jsem si vzala s sebou do svého ministerského úřadu. V situaci, kdy jsem někomu doporučovala lék, jsem stejně jako ostatní praktičtí lékaři věřila tomu, že bych měla přemýšlet: Dala bych tento lék své staré matce, svému dítěti? (…) Nemáme výsledky klinických testů, detailní složení přísad a žádné informace o vedlejších účincích. Vakcíny jsou nyní ve 4. stupni velmi krátkých testů a my tyto informace zatím nemáme. Testovaný vzorek byl velice malý, jeden druh vakcíny byl testován na 160 dobrovolnících ve věku 20-60 let, všichni byli zdraví, nenakažení. Jiný druh vakcíny byl testován na 600 dobrovolnících ve věku mezi 18-60 lety, všichni zdraví. Je to tak v pořádku, speciálně pro lékaře přítomné v této místnosti? Pro mne to v pořádku není. (…) Každoročně se na světě jedna miliarda lidí nakazí sezonní chřipkou, jeden milion lidí na ni každoročně zemře. A to se neděje rok či dva, ale už po dlouhou dobu. Vyhlásil někdo někdy pandemii, protože jde o sezonní chřipku? Sezonní chřipka je přitom nebezpečnější než prasečí, jsou zde úmrtí a vážné komplikace. Byla tu někdy vyhlášena pandemie? Toho, kdo mě nutí k nákupu vakcín, se ptám: Proč jste nekřičeli a nevolali minulý rok nebo před dvěma lety či v roce 2003? V roce 2003 onemocnělo sezonní chřipkou 1 200 000 Poláků. Volal někdo v této místnosti: 'Pojďme nakoupit vakcíny pro každého!?' Nemohu si na nic takového vzpomenout."
Třetí statečnou ženou byla frankfurtská lékařka Juliane Sacherová, která v Německu dala do oběhu e-mail o nebezpečí spojeném s očkováním. Tato stručná zpráva, jejíž znění zde otiskuji, měla zřejmě velký účinek a odradila od očkování tolik lidí, že o tom referovala dokonce i naše média: "Obě vakcíny proti takzvané prasečí chřipce Pandemrix a Focetria obsahují jako adjuvans skvalen. U lidí byl skvalen použit v očkovacích látkách u vojáků USA v první válce v Perském zálivu. 23-27 % (tedy každý čtvrtý) bylo postiženo syndromem války v Zálivu, který je charakterizovaný chronickou únavou, fibromyalgií (svalové revma), poruchami paměti a koncentrace, přetrvávajícími bolestmi hlavy, vyčerpáním a rozsáhlými bolestmi. Onemocnění může zahrnovat i chronické zažívací problémy a kožní vyrážku. Pokud spolková vláda prosadí svou vůli a 35 milionů lidí zde bude naočkováno, je třeba počítat s tím, že 8-9 milionů občanů SRN bude v dalších desetiletích trpět chronickou únavou a fibromyalgií atd."
V Německu ovšem očkování Pandemrixem naléhavě nedoporučil také Německý profesní svaz environmentálních lékařů ve své tiskové zprávě z 9. listopadu. Rovněž u nás se mnoho lékařů odmítlo nechat naočkovat, a když je za to ministryně D. Jurásková napadla, důrazně se ohradili ústy prezidenta České lékařské komory MUDr. Milana Kubka.
Také v české republice byla nakoupena a použita vakcína Pandemrix. Nejdůležitější námitky proti jejímu použití - pomineme-li asi hlavní argument, že je zbytečné, ba dokonce nesmyslné a nebezpečné očkovat zdravé lidi proti málo nebezpečné nemoci - byly:
- nedostatečné ověření účinnosti a zdravotní nezávadnosti;
- přítomnost virových částic, které organismus oslabí, místo aby mu pomohly vytvořit si protilátky;
- přítomnost přídatných látek, zejména rtuti a skvalenu.

Shrnutí situace kolem "pandemie" prasečí chřipky - 2. díl

28. prosince 2010 v 8:52 | Radomil Hradil
V doplňku ke 2. vydání své knihy Lidstvo na rozcestí (Fabula 2010) jsem shrnul dění týkající se vyhlášení tzv. pandemie prasečí chřipky. Zde je druhá část textu:

Očkovat se v jednotlivých zemích začínalo většinou během října, případně listopadu. Brzy se objevily zprávy o úmrtích následujících krátce po očkování a řada zpráv o potratech, v mnoha případech také o anafylaktickém šoku. Oficiální místa ovšem popřela jinou než časovou souvislost mezi úmrtími a potraty a očkováním. To si mohla poměrně snadno dovolit; vždyť jak také prokázat, že vakcína byla skutečně příčinou úmrtí? Podat takový důkaz by bylo nesmírně obtížné, ovšem na druhou stranu se oficiální místa nikdy neobtěžovala tím, aby prokázala příčinnou souvislost mezi úmrtím a činností viru A/H1N1 v těle pacienta - neboť by to bylo stejně obtížné, ne-li nemožné.
Není tedy divu, že zájem o očkování byl ve všech zemích velmi malý, zejména když na přelomu roku 2009/2010 došlo ke zlomu v informování o "pandemii" a velké světové deníky - a po nich i ty naše "malé" - přinesly zprávy a posléze i podrobnější reference a interview, jejichž hlavním protagonistou se stal předseda zdravotního podvýboru Rady Evropy, epidemiolog Wolfgang Wodarg. Ten už delší dobu upozorňoval na to, že "pandemie" je v podstatě podvodem a že za jejím vyhlášením je třeba hledat lobbisty farmaceutických koncernů. Nyní se mu podařilo dostat na jednání zmiňovaného podvýboru a posléze i celého Parlamentního shromáždění Rady Evropy otázku "pandemie" prasečí chřipky jako gigantického skandálu a podvodu a to znamenalo velký průlom v informovanosti světové veřejnosti.
Dozvěděli jsme se tak například, že hlavní epidemiolog WHO Klaus Stöhr, který stál u zrodu "pandemie" a prorokoval tehdy sedm milionů mrtvých, odešel posléze z WHO na manažerský post v koncernu Novartis, že poradce britské vlády pro prasečí chřipku Roy Anderson, který jako první mluvil v souvislosti s prasečí chřipkou o pandemii, pobírá zároveň od GSK odměny ve výši 3,5 milionu Kč ročně, nebo že bývalý ministr obrany USA Donald Rumsfeld, o němž se v této knížce píše v souvislosti s 11. zářím, se stal po svém odchodu z vlády generálním ředitelem společnosti Gilead Sciences Group, jež vyrábí a distribuuje mimo jiné i protichřipkový lék Tamiflu.
Je tedy čím dál zřejmější, že tzv. pandemie prasečí chřipky byla naplánovanou akcí farmaceutických koncernů, jejichž lobbisté dokázali ovlivnit WHO natolik, aby jim jejich plán vyšel. Tento plán spočíval především ve změně pravidel pro vyhlášení pandemie. Zatímco dříve se brala v úvahu také a především morbidita (chorobnost) a mortalita (úmrtnost), byla podle nové definice rozhodující pouze rychlost šíření nemoci do různých zemí. K této změně došlo nejspíš v dubnu nebo květnu 2009, tak aby v červnu mohla být pandemie vyhlášena. Pak už vládám jednotlivých zemí nezbývalo než nakupovat pod tlakem vakcíny za krajně nevýhodných podmínek. I když to není tak docela pravda - to dostatečně výmluvně dokládá příklad Polska. Lobbisté ovšem zřejmě zalobbovali i u jednotlivých vlád, což pak bylo patrné na horlivosti, s jakou prosazovaly nákup vakcíny a posléze i očkování obyvatel svých zemí. Zisky farmaceutických koncernů tak byly obrovské a za rok 2009 se oproti předchozímu roku zvýšily o mnoho procent - a to v době hospodářské krize…
Ani mě vývoj událostí nenechával chladným, zvláště když jsem poznal a uvážil ještě další rovinu, skrývající se pod vrstvou ekonomického korupčního skandálu. Ale k té se dostanu vzápětí. V červnu 2009 jsem proto na situaci upozornil v časopisu pro waldorfskou pedagogiku Člověk a výchova, který jsem v té době redigoval, v srpnu jsem napsal dopis prezidentu ČR Václavu Klausovi a na přelomu srpna a září jsem si zřídil internetový blog k prasečí chřipce prasecichripka.blog.cz. Zde jsem také zveřejnil odpověď Václava Klause, který v ní mj. uvedl: "Samozřejmě si nedělám iluze o tom, že by za tím vším z velké části nestál zájem a lobbyismus farmaceutických firem. Ten by však sám o sobě nestačil. Vydatně mu pomáhá oblast médií, pro kterou jsou zprávy s nádechem jakékoliv katastrofy dobře prodejným produktem. (…) V tomto kontextu musíme tzv. prasečí chřipku chápat a případně přemýšlet o efektivních opatřeních, která by ji eliminovaly. Nákup půl milionu vakcín proti této nemoci za efektivní opatření rozhodně nepovažuji. (…) Zároveň neexistuje nikdo, kdo by mohl dospělého člověka donutit k přijmutí jakéhokoliv léku, včetně vakcíny. V případě, že by však v budoucnu něco podobného opravdu hrozilo, věřte, že budu první, kdo proti tomuto omezení svobodné volby občana bude protestovat." To Václav Klaus skutečně udělal, když teď, na konci ledna 2010, vystoupil proti povinnému očkování příslušníků Armády ČR, které nařídil náčelník generálního štábu AČR Vlastimil Picek.
Začátkem prosince jsme spolu s genetičkou Hanou Dynkovou a zastupitelem Prahy 1 Danielem Solisem iniciovali výzvu nazvanou "Občané za zastavení očkování", v níž jsme vyzývali nejen státní orgány k zastavení očkování, ale také novináře k objektivnímu zpravodajství a nešíření poplašných a zkreslených zpráv. Ve výzvě jsme se rovněž obraceli na ostatní občany, aby si nenechali líbit do očí bijící manipulaci a dezinformace jak ministerstva zdravotnictví, tak médií a dávali najevo svůj nesouhlas se způsobem informování o prasečí chřipce a tzv. pandemii.
Naše výzva vzbudila nejen zájem, ale také různé emoce, což je pochopitelné a vcelku potěšitelné, neboť lidé byli nuceni zaujmout k celé záležitosti postoj a zpozornět.
10. ledna jsem se pak obrátil otevřeným dopisem nazvaným "Zastavte manipulační kampaň" na šéfredaktora zpravodajského serveru Novinky.cz; poukazoval jsem v něm na zarážející nevyváženost zpravodajství tohoto média, na neuvěřitelné zveličování jedné stránky věci a téměř naprosté opomíjení stránky druhé i na pohrdání čtenáři, kteří proti tomuto způsobu zpravodajství čím dál naléhavěji protestovali v diskusích pod články. Asi o dva dny později Novinky.cz obrátily prakticky o 180 stupňů a začaly referovat o tom, že pandemie je patrně podvod. Nepřičítám to však účinku svého otevřeného dopisu, na který jsem ani nedostal odpověď, ale tomu, že situace byla prostě již nadále neudržitelná a že nastal okamžik, kdy lež se dále nemohla tvářit jako pravda.
Jestliže si položíme otázku, proč se média řadu týdnů a měsíců chovala tak hystericky, nabízí se jako první vysvětlení, které uvedl Václav Klaus ve svém dopise a které zastává také řada dalších lidí zabývajících se tímto jevem: strach je nejúčinnější motivací ke koupi čehokoli, tedy i novin. Cítím-li se ohrožen - a média se důkladně starala o to, aby se lidé ohroženi cítili - méně kontroluji své jednání, jednám více pudově a chci také koneckonců vědět, jak se vše vyvíjí. Kupuji tedy dále noviny a sleduji média. - To je ovšem podle mého názoru jen část pravdy.
Sledujeme-li pozorně obsah médií a majetkové poměry, tedy nakolik například tento obsah koresponduje se zájmy majitelů, dospějeme chtě nechtě k závěru, že hlavním cílem majitelů médií není zisk z prodeje novin či reklamy, ale pokud možno nenápadné utváření a ovládání veřejného mínění, tedy jeho manipulace. To může majitelům a s nimi spojeným kruhům stojícím v pozadí přinést v konečném důsledku o několik řádů vyšší zisky než samotné médium jako takové. Za hysterickým zpravodajstvím o prasečí chřipce proto můžeme velmi snadno vycítit plán, chladný kalkul, a proto také v tomto případě zcela záměrně mluvím o kampani. Domnívám se, že to byla promyšlená kampaň s cílem vystrašit obyvatelstvo a přimět ho k tomu, aby se nechalo naočkovat. (Údajně také existovaly tajné dohody mezi farmaceutickými koncerny a vedením médií o způsobu zpravodajství k prasečí chřipce.) Potěšitelné je, že se to i přes velké úsilí tak docela nepodařilo, i když vím, že v mnoha lidech, zvláště v prvních měsících "pandemie", nějaké to zrnko strachu v duši vzklíčilo. Byl to pro všechny strany každopádně zajímavý experiment.
A možná - to je jedno z vysvětlení celé této "prasečí" záležitosti - to byl skutečně jen experiment, který měl ověřit možnosti médií (a prodejnost novinářů), duševní stav a poslušnost obyvatelstva, ochotu vlád nechat se korumpovat či jen slepě jednat.
Druhé vysvětlení říká, že to nebyl experiment, ale drastický pokus o rozšíření skutečně nebezpečné nemoci a využití následné paniky a strachu k jistým cílům, které si alespoň nastíníme.
Celá pandemie měla předehru již na přelomu ledna a února 2009, kdy česká společnost Biotest objevila v zásilce vakcíny firmy Baxter virus ptačí chřipky H5N1, a to díky tomu, že fretky naočkované vakcínou uhynuly. Přitom je třeba si uvědomit, že virus ptačí chřipky je vysoce agresivní a úmrtnost při této nemoci je přes 60 %, takže je tento virus zařazen na seznam možných biologických zbraní. O objevení této biologické zbraně ve "vakcíně", která z rakouského sídla firmy putovala také do Německa a Slovinska a celkem jí bylo údajně 72 kilogramů, se mluví jako o "náhodě", a k objevení tedy zřejmě vůbec nemuselo dojít. Přenos ptačí chřipky na lidi není nijak častý, ale existují obavy z možné mutace a následného pandemického výskytu. Těžko tedy říci, co by po případném úniku rakouské zásilky z laboratoří následovalo.
Velmi zvláštní událost se odehrála v srpnu 2009 v Los Angeles. Izraelský mikrobiolog Joseph Moshe, pracující v Los Angeles, 11. 8. v jednom rozhlasovém talk show uvedl, že firma Baxter International Inc. použije na Ukrajině biologickou zbraň a že hodlá připravit důkazy o kontaminované vakcíně proti viru H1N1, které předá vrchnímu státnímu návladnímu. Dále řekl, že v ukrajinské laboratoři firmy Baxter je připravována biologická zbraň, maskovaná jako vakcína. O den později losangeleská policie oznámila, že jí Moshe zavolal a sdělil, že chce spáchat bombový atentát na Bílý dům. Následujícího dne uspořádalo početné přepadové komando na Mosheho honičku v ulicích města. Moshe se ve svém VW Beetle snažil dostat na izraelskou ambasádu, nedaleko od ní však byl zadržen a zneškodněn. Policie při tom postupovala velmi obezřetně, použila také slzný prášek, pojízdného robota a zřejmě i mikrovlnný paralyzátor; policejní videozáznam celého zásahu, pořízený z vrtulníku, je k dispozici na internetu. Neobyčejně opatrný postup policie začne být pochopitelný, jakmile zjistíme, že Moshe byl zároveň agentem izraelské tajné služby Mossad a zřejmě byl sám zapojen do vývoje biologických zbraní. Mosheho stopa posléze mizí; podle jedné verze skončil na psychiatrické klinice, podle jiné byl vrácen do Izraele, kde zmizel ze scény.
V říjnu 2009 pak skutečně vypukla na Ukrajině epidemie chřipky, takže zde byly zavřeny školy a zakázána veřejná shromáždění, včetně bohoslužeb, a prezident Viktor Juščenko se obrátil na USA, Evropskou unii, NATO a sousední státy o pomoc v boji s epidemií. Situace ovšem byla značně nepřehledná a i ukrajinské zdravotní orgány samotné se přely, o jakou nemoc se vlastně jedná. Část těch, kdo onemocnění podlehli, byla skutečně nakažena prasečí chřipkou, u větší části z nich se však jednalo o jiné druhy viru.
Zarážející na celé pandemii jsou i další dvě skutečnosti. První: Již 28. srpna 2008, tedy půl roku před vypuknutím prasečí chřipky, si firma Baxter zaregistrovala u amerického patentového úřadu několik vakcín, mimo jiné i proti prasečí chřipce. A druhá: Australský virolog Adrian J. Gibbs, autor více než 250 vědeckých virologických prací, zveřejnil již v červnu 2009 výsledky svého bádání, podle něhož - poznamenejme, že Gibbs byl jedním z prvních virologů, kteří analyzovali genetický kód viru prasečí chřipky - je daleko nejpravděpodobnějším vysvětlením vzniku tohoto viru jeho umělý, laboratorní původ. V listopadu 2009 pak spolu se dvěma kolegy publikoval na toto téma studii v odborném periodiku Virology Journal.
Když WHO vyhlásí pandemii, začnou jednotlivé státy realizovat své národní pandemické plány. Ty předpokládají mimo jiné možnost vyhlášení stavu ohrožení nebo nouze, podobně jako v případě přírodní katastrofy apod. Prezident USA Barack Obama tak koncem října 2009 kvůli "pandemii" prasečí chřipky stav národní nouze skutečně vyhlásil, i když k tomu v podstatě nebyl důvod. To si zřejmě uvědomoval i on sám, neboť pravil: "Podnikáme nevídané kroky, abychom zabránili případné pandemii." Jinde jsme se mohli dočíst (přičemž není zcela zřejmé, zda je to jiný Obamův výrok nebo jen jiný překlad téhož výroku): "Musíme být připraveni přijmout bezprecedentní kroky, abychom čelili rozvíjející se pandemii." Jaké jsou tyto "nevídané" a "bezprecedentní" kroky?
O situaci v USA po vyhlášení stavu nouze jsme se v našich médiích již nic nedozvěděli, ovšem jaké tyto kroky mohou i u nás být, o tom hovoří jasně naše legislativa. Ve stavu nouze, který je oprávněna vyhlásit vláda nebo dokonce jen její předseda, lze omezit základní lidská a občanská práva, a to právo na nedotknutelnost osoby, vlastnické a užívací právo, svobodu pohybu a pobytu, právo pokojně se shromažďovat, právo provozovat podnikatelskou činnost. Otázkou je, jak se vykládá termín "nedotknutelnost osoby". Obvykle se tím má na mysli fyzická i psychická celistvost a neporušenost (integrita) osoby. To tedy znamená, že v takovém případě lze člověka fyzickým a psychickým násilím nutit k tomu, co si "systém" zamane. Vláda je dále oprávněna nařídit například evakuaci osob a majetku, zakázat vstup, pobyt a pohyb osob na vymezeném území atd.
To jsou podle mého názoru závažné skutečnosti. Celá příprava pandemie prasečí chřipky budí dojem, jako by se přepokládalo, že průběh tohoto onemocnění nebude zdaleka tak nevinný, jak se později ukázalo. Systém, včetně médií, byl, jak se domnívám, připraven a nastartován na skutečnou pandemii - a náhle mlel naprázdno, a působil tak spíše směšně než hrozivě. Možná jsme však byli jen krůček od toho, co začalo být připravováno již 11. září 2001: zásadní omezení občanských práv a svobod a nastolení vlády tvrdé ruky. Pokud by byl v jednotlivých zemích vyhlášen stav nouze a chřipka opravdu měla velkou morbiditu a mortalitu, lze si představit cokoli. Například celoplošné povinné očkování a izolaci těch, kdo by očkování odmítli, tedy "neposlušných" občanů, ohrožujících klid a zdraví těch ostatních, poslušných. To jest eliminaci lidí, kteří odmítají být slepou součástí bezduchého systému a kteří chtějí uplatňovat svou soudnost, svého ducha - a koneckonců svou odpovědnost.
V této souvislosti bych se zde rád zmínil o jiné, zdánlivě nesouvisející kauze. Rada Evropy, která se nyní díky zmiňovanému Wolfgangu Wodargovi začala zabývat i "pandemií" prasečí chřipky, věnovala před nedávnem, v roce 2005, pozornost také existenci tajných vězení americké Ústřední zpravodajské služby CIA na území východoevropských zemí. Podařilo se jí vyšetřit a prokázat, že taková nelegální vězení existovala v letech 2004 a 2005 v Polsku, Rumunsku a Litvě. Litevský parlament například na základě tohoto zjištění vytvořil vlastní vyšetřovací komisi, která nyní potvrdila existenci dvou věznic CIA poblíž Vilniusu. I když byly nelegální, tedy v rozporu s národní legislativou, přesto byly provozovány s vědomím příslušných národních úřadů. Do jejich fungování, dopravy vězňů, zásobování dopravních prostředků přepravujících vězně pohonnými hmotami atd. bylo kromě toho zapojeno 14 evropských států, včetně České republiky. Člen Rady Evropy, Švýcar Dick Marty, který vyšetřování vedl, 26. srpna 2009 řekl: "S ohledem na včerejší prohlášení Litvy, že na jejím území se nacházelo tajné vězení CIA, a také s ohledem na nedávná odhalení 'černých míst' v Polsku a Rumunsku, dozrál v Evropě čas vysvětlit vše o jejím zapojení do této ostudné epizody. (…) Mé vlastní zdroje potvrdily včerejší zprávu, že dle hodnocení USA 'vysoce důležití zadržení' byli drženi v Litvě. Nyní mohou úřady zahájit plné, nezávislé a důvěryhodné vyšetřování. Neoprávněné použití doktríny 'státního tajemství' by nemělo fungovat jako překážka plného odhalení toho, co se dálo na předměstích Vilniusu. Popírání a výmluvy nejsou důvěryhodné: evropské země se musí očistit."*
Tyto věznice začaly být zřizovány v roce 2002, tedy evidentně jako součást "protiteroristických" opatření po 11. září. Můžeme se jen dohadovat, zda takové věznice byly i u nás, či zda tu nejsou připraveny dodnes - pro ty, které někdo označí za "podezřelé z terorismu"…
Vraťme se však k prasečí chřipce. Systém sice mele naprázdno, avšak nevzdává se. Hlavní hygienik M. Vít vypracoval návrh na povinné očkování dvou set tisíc občanů Pandemrixem, který schválila Bezpečnostní rada státu. Očkována by byla polovina armády, policisté, energetici, zdravotníci, vláda i prezident, tedy nejcitlivější složky státu, a to nevyzkoušenou vakcínou podezřelou z potenciálního poškození zdraví očkovaných osob, proti relativně neškodné nemoci. Vláda se na svém včerejším zasedání 1. února usnesla, že rozhodnutí, zda povinně očkovat či neočkovat, ponechá na hlavním hygienikovi. Takovou pravomoc tedy dostal do rukou jeden člověk…
V kapitolách této knihy jsem se vždy pokoušel o určitý duchovní "přesah" a rád bych tak krátce učinil i nyní. Nejprve bych na posledním vývoji událostí chtěl poukázat na sílu intuice, o níž jsem se zmiňoval v souvislosti s mobilními telefony. Minulý týden jsem v noci ze čtvrtka na pátek nemohl usnout. Na tomto prahu mezi bděním a spánkem mě napadaly různé věci, které jsem si pro jistotu zapisoval na papír, aby je očekávaný spánek neodnesl do říše zapomnění. Jednou z nich bylo, abych napsal dopis prezidentu ČR a varoval ho před zneužitím "pandemie" k omezení občanských práv a svobod a k ohrožení funkčnosti státu, respektive abych ho vyzval k iniciování legislativních kroků, které by do budoucna něčemu takovému ne-li zabránily, tedy to alespoň podstatně ztížily. Během pátku jsem o dopisu přemýšlel a večer ho napsal. V sobotu jsem dopis vytiskl a odnesl na poštu - a v neděli se v médiích objevila uvedená zpráva o tom, že Bezpečnostní rada státu schválila Vítův - podle mého šílený - návrh na povinné očkování dvou set tisíc lidí. To, co se v mém dopisu mohlo jevit jako čistě hypotetická možnost, získalo náhle na palčivé aktuálnosti…
Kauza tzv. prasečí chřipky a její vykonstruované pandemie ještě zdaleka neskončila; jaké závěry tedy můžeme učinit již nyní?
Především jsme se mohli přesvědčit, jak síly, které se snaží udržet lidstvo na cestě do tenat hmoty, chtějí a dovedou využívat strachu, jak ho hodlají šířit a jeho prostřednictvím si lidi podmaňovat. Ponechám nyní stranou určitá podezření, která se vynořila, tedy že vakcína bude obsahovat nanočipy, nebo že cílem očkování je zdravotně poškodit a eliminovat velkou část přelidněné populace; tato podezření se zjevně nepotvrdila. Zotročování lidí se nemusí dít hned prostřednictvím čipů; trvalý strach poslouží stejně. Zajímavé je podívat se, co je to vlastně za strach. Je zřejmé, že to měl být především strach z nemoci a smrti. Ten ovšem působí, pokud nevíme nic o životě po smrti, o existenci ducha. Pokud je pro nás hmotná Země vším, budeme snadnou obětí šiřitelů paniky a tvůrců různých pandemií. - Potěšitelné v tomto ohledu bylo zjištění, že veřejné mínění se v průběhu pandemické kampaně viditelně posouvalo od jisté vylekanosti k nevoli a výsměchu, ba i k rozhořčení nad touto zjevnou manipulací. Mnoho lidí se strachu v sobě postavilo a překonalo ho, byť někdy i s jistými siláckými gesty.
Mohli jsme také poznat, že tyto síly se jen tak nezastaví, lépe řečeno, že se nezastaví samy od sebe, pokud je nezastavíme my sami. Pokud nezačneme něco dělat, ať vnitřně či navenek (anebo nejlépe obojí), budou zacházet dál a dál a stupňovat tlak na nás - abychom procitli ke svému lidství, které je ovšem duchovní povahy. Pokud si budeme říkat, dobře jim tak, doktorům, vojákům, policistům, že je chtějí naočkovat, a nevystoupíme proti nepravosti, i když se neděje nám samým, může se nám stát, že zítra zazvoní s injekční stříkačkou u našich dveří. Ba musí se nám to stát, abychom se probudili. Taková je vůle doby. A je na nás, zda ji uslyšíme a vyslyšíme…

Česko má stále přes půl milionu vakcín

28. prosince 2010 v 8:44 | rh
Novinky.cz dnes informují o tom, že ministerstvo má stále ještě uskladněno přes půl milionu dávek Pandemrixu. Článek připouští, že vyhlášení pandemie prasečí chřipky bylo předčasné a že výrobcům vakcín pomohlo k ohromným ziskům. Ve článku už není zmínka o tom, že poradci WHO, kteří vyhlášení pandemie iniciovali, byli tím či oním způsobem na tyto výrobce navázáni a že i jejich odměny dosáhly astronomických výšin.
Také se z článku nedozvíme (ale je dobré to vědět), že vyhlášení pandemie dává národním vládám a zejména jejich předsedům do rukou nebývalé pravomoci a umožňuje zásadní omezení základních lidských práv a svobod, včetně práva na (fyzickou a psychickou) nedotknutelnost osoby.