Červen 2011

Španělské okurky V. Bucherta

4. června 2011 v 22:16 | Radomil Hradil
Tento text jsem napsal Viliamu Buchertovi, zástupci šéfredaktora týdeníku Reflex, jako reakci na jeho editorial v Reflexu z 2. června 2011.

Vážený pane Bucherte,
ve svém editorialu v Reflexu z 2. června 2011, napsaném z pozice zástupce šéfredaktora tohoto týdeníku, se dopouštíte několika mylných či nepravdivých tvrzení. Píšete, že "neblaze proslavené španělské biookurky zapříčinily smrt několika lidí a mnoho dalších přiotrávili". Španělské biookurky jsou sice - díky článkům, jako je ten Váš - dnes skutečně neblaze proslavené, avšak žádnou smrt nezapříčinily. Již tedy toto stěžejní tvrzení Vašeho textu je smyšlenkou.
Dále píšete, že "naprosté zbožštění biopotravin v posledních letech je stejně nebezpečné jako ohlašování konce světa". Pominu nesmyslnost Vámi zvolené paralely, nicméně Vás musím upozornit, že i v tomto tvrzení se zcela míjíte se skutečností. Biopotraviny jsou daleko od nějakého zbožštění, zejména pak od zbožštění "naprostého".
Váš text pokračuje výrokem, že "neexistuje důkaz, že biovýrobky mění a povzbuzují zdraví člověka a zlepšují stav celého lidského těla k lepšímu". A vzápětí dodáváte: "Ani nemůže existovat." Inu, nemůže-li něco existovat, není třeba se pozastavovat nad tím, že to neexistuje. Co ovšem existuje, jsou důkazy toho, že biopotraviny obsahují mnohem méně látek prokazatelně škodících lidskému zdraví a že i celý produkční systém je vůči lidskému zdraví a životnímu prostředí, na němž je lidské zdraví do značné míry závislé, příznivější. Ale i kdyby tyto důkazy neexistovaly, vyplývá to z logiky věci.
Po jistém politickém odbočení zakončujete konstatováním, že podobně jako u některých španělských biookurek ne všechno šlechtěné dobře chutná. Jistě, v tom máte pravdu. Podobně také ne každý článek v Reflexu se podaří. Někdy se autor stane obětí blamáže, někdy obětí vlastních přání, jindy obojí. A někdy také k blamáži sám přispívá. Omylem, z nevědomosti, či záměrně?
Tak jako Václav Klaus, ani já nevěřím, že by okurková hysterie vznikla spontánně. "Je to uměle vytvořený cirkus," řekl. Kým a proč, tuto otázku nechává otevřenou. Vy jste se, pane Bucherte, připojil k těm, kdo v šapitó vykřikují: Bojte se okurek! Zabíjejí! A jsou bio!!
Ať už to po Vás majitelé Reflexu chtěli, nebo ne, je jisté, komu jste tím posloužil.
S pozdravem
Radomil Hradil

Okurky zabijáci a chmurné vyhlídky

1. června 2011 v 20:27 | Radomil Hradil
Mediální prasečí chřipku z roku 2009 jsme ve zdraví přečkali a dosti dlouho nás pak média nechávala v relativním klidu. Těšili jsme se tedy na další zajímavé kampaně, a konečně jsme se dočkali. Máme tu "smrtící okurky", samozřejmě bio, navíc ze Španělska, kde se mladí lidé příliš drze bouří proti zavedeným pořádkům. Ještě předtím jsme tu ovšem měli jinou veselou kampaň, z poněkud jiného soudku, když Obamovi vojáci skoncovali s Usámou. Lépe řečeno skoncovala s ním Obamova administrativa, která se rozhodla tuto virtuální figurku jaksi stáhnout z oběhu. A do toho se nám množí zprávy o pozorovaných UFO. Jak to všechno spolu souvisí?
Vycházím z teze, že ten, kdo vlastní hodně velký koncern a má hodně velký podíl na trhu s danou komoditou (například zbraněmi, farmaky, agrochemikáliemi atp.), má také hodně velkou moc, resp. velké prostředky k jejímu dosažení a udržování. Takový člověk má především zájem na tom, aby si vytvářel dobré podmínky k odbytu, tj. poptávku. K tomu mohou být média velmi dobrým prostředkem. Proto si velmi dobře dovedu představit dohody mezi majiteli médií a majiteli nejvlivnějších korporací, nejde-li rovnou o tytéž lidi.
Že tito lidé, tahající za nitky zbrojního, petrochemického ad. průmyslu, mají blízko k finančním magnátům a také k vládě USA, je nasnadě.
Nyní tedy vidíme šíření strachu z mikrosvěta (smrtící okurkové bakterie) i makrosvěta (UFO; ne nadarmo přišel nedávno do kin americký film Světová invaze o útoku mimozemšťanů).
Mezitím přišla zpráva, že španělské okurky za nic nemůžou. Pozoruhodných je několik věcí. Nakažených a mrtvých je tentokrát ještě podstatně méně než při "pandemii" prasečí chřipky, tedy opravdu mizivý počet. Intenzita kampaně však byla ještě větší, kampaň byla razantnější - a také očividně účinnější: hysterie obyvatelstva byla obrovská. Najednou se španělské zeleniny bojí celá Evropa, ale také Rusko a USA. Nikdo nekupuje čerstvou zeleninu; nejlepší by bylo, kdyby se všechno chemicky dezinfikovalo nebo rovnou ozářilo - pak by to jistě bylo bezpečné a "zdravé".
Usama již není, bude tedy třeba najít (rozuměj vytvořit) nového nepřítele. Média v tom jdou elitám na ruku: z komára dovedou udělat nejen velblouda, ale rovnou monstrum velikosti Godzily. Z neviných okurek strašlivého zabijáka. A lidé to baští a bojí se. Bude stačit pár létajících talířů, pár obětovaných politických či nákupních center, trochu krve, a světové obyvatelstvo bude na kolenou. Věru chmurné vyhlídky.